Co jsou to dragstery

Co si představíte, když se řekne dragster?

No, někdo jen omluvně pokrčí rameny, ale takových je už menšina. Přes 25 let působení v České kotlině je někde vidět. Tak ještě jednou, co to je když se řekne dragster? Tak předně, vždycky spousta výkonu, stovky a tisíce koní. Ohromné speciální gumy, schopné ta stáda koní efektivně přenášet na závodní dráhu. Oblaka dýmu ze spálených pneumatik při jejich ohřevu před startem. Dunivý řev z dvou až osmi proklatě krátkých výfukových rour – jsme jediná motoristická disciplína která nemá žádné hlukové limity. Tady si tu sílu můžete vychutnat všemi smysly. A o tom to je!!!

Historie

Historie dragsterůZávody dragsterů vznikly někdy v třicátých letech za velkou louží spolu s vynálezem světelné signalizace – no prostě semaforu. Silných automobilů tam měli vždycky dost. A chuť podrtit na rozjezd toho frajera od vedle s jeho nablejskanou Fordkou to odstartovala. Jak přibývalo semaforů, tak se závodilo ve městech o stošest. Motorkáři se přidali hned vzápětí. Jeden správně vztyčený prst a významný pohled na maníka s Harleyem nebo Indianem ve vedlejším pruhu udělá zaručeně svoje. A už se kouří od zadní gumy, zelená a start kdo bude na další křižovatce první. Nový sport se šíří po státech jako lavina. Alespoň si to tak já představuji. Pokud to tak ve skutečnosti nebylo, rozhodně nejsem daleko od pravdy. Jisté určitě je, že brzy se tato kratochvíle dostává na speciální dráhy a vzdálenost se ustaluje na dnes běžných 402 metrech, což je přesně ¼ míle.

K němu dragstery neodmyslitelně patříZa druhé světové se američtí vojáci houfně vyskytují na britských ostrovech a sebou si kromě Létajících pevností a žvejkaček přivážejí i americký způsob života. K němu dragstery neodmyslitelně patří. Na leteckých základnách je na tyto závody dost místa. Tam to okoukli i Angličtí sportsmeni a máme dragstery konečně v Evropě. V padesátých letech se v Británii jezdí slušný seriál. Jiskřička přeskočila kanál a přes Holandsko a Německo se v sedmdesátých letech dostává dragsterový bacil i do komunistického Československa. U zrodu sprintů ( dragstery zněli soudruhům moc buržoazně ) stáli pánové ing. Horák, Křížek a Šváb. Neměli jsme Haryky a osmiválce Chevrolety, ale Jawy, Trabanty, Wartburgy. I tak se jezdilo, až písty lítali. O tom ale někdy jindy.

Lokace

Kde se jezdí? Na speciálních drahách, říká se tomu Drag strip. Většinou to jsou bývalé letiště s novým velmi přilnavým povrchem. Jízdní úsek je dlouhý ¼ míle, to je oněch 402 metrů a na něj navazuje část na dobrždění. A protože nejrychlejší auta letí v cíly přes 500 km/h, potřebujete brzdnou dráhu kolem tři čtvrtě až kilometru. Jedinou výjimkou v ME je Norské Gardermoen, kde na brzdění máte pouhých 530 metrů. Potom vám pomůže síť jako na letadlové lodi, no a za ní je lesem porostlý val. Tam už pomůže jen bůh. Velké motocykly jedou cílem přes 360 km/h a při brzdění svítí kotouče do žluta, velká auta mají brzdy jen na zadních kolech a k tomu dva pořádné padáky. Ty si taky balí každý jezdec osobně. Ani se mu nedivím! Jízdní pruhy jsou široké od 4,5 do 9 metrů a ohraničené betonovými bloky. To když se něco oddělí od jedoucího stroje, pokračuje to alespoň určeným směrem a nenadělá to paseku v depu nebo mezi diváky. Příprava dráhy je taky pěkná alchymie. Perfektně zamést, vyluxovat, a nastříkat lepidlo- tak zvanou penetraci. Důvěrně tomu říkáme gumítkování, protože to voní jako rozpuštění gumoví medvídci. Další fáze je žažehlování gumou. To jezdí po trati traktor s gumovými dopravníkovými pásy, zatíženými tak 300 kilovým závažím a smýká a drhne tou pryží o asfalt. No a závěr se to vše stabilizuje žhavými plyny z proudového motoru. Pak to teprve správně drží jako židovská víra. V Anglii se mi při startu přetrhl a zablokoval řetěz. Ve třech jsme nebyli schopní utrhnou zadní gumu od dráhy. Teprve čtvrtý pořadatel zabral přes kolečka a díky dlouhé páce jsme zvítězili. Chtěli jsme udělat krok, ale přilepili se nám podrážky! No scénka k popukání. Ale časy jsme jeli excelentní.

O co v dragsterech jde?

O co v dragsterech jde? Dragstery jsou závody vylučovací, to znamená, že se dva borci postaví vedle sebe ana daný signál vyrazí. Kdo je v cíli dřív, vyhrává a postupuje. Druhý má smůlu a jede balit fidlátka. Aby se někdo na startu neulil, tak to hlídaji fotobuňky a vánoční stromeček. V létě. No fakt a nebojte, neupad mi horký píst na hlavu! Jen ta věc tak opravdu vypadá. Tenhle držák žárovek stojí mezi oběma dráhami aby na něj všichni dobře viděli. Celý startovní proces se odehrává podle tohoto scénáře: startmaršál – to je ta nejdůležitější osoba na světě – vám dá pokyn – nahodit motory. Najedete si na pruh vody ( to aby se při ohřevu tolik neamortizovala pryž ) a když jsou oba borci připraveni, dostáváte výmluvný pokyn – ohřejte gumy. A tu už přijíždíte k „ vánočnímu stromu“. Poslední mechanik vám pozapíná všechny systémy a čekáte na pokyn – pánové, na start. Popojedete k první fotobuňce a po protnutí paprsku se rozsvítí první bílé světlo- Stage. Tam se zavírají hledí přileb, zapřete se do sedla, páčka čerpadla nitrometanu jde na doraz a popojedete 20 cm k druhé fotobuňce. Rozsvítí se druhá bílá – Pro Stage. Nervy jsou napnuty k prasknutí. Jakmile mají oba soupeři rozvícené Pro-Stage zapne za vašimi zády startmaršál systém a rozsvítí se i intervalu 0,3 s. 3 oražové a zelená žárovka – start! Třetí fotobuňka vás hlídá, aby jste nevyrazili před zelenou a měří vaši reakci na startu. Když vyjedete před zelenou, rozsvítí se vám poslední nenáviděná červená žárovka.

Kvalifikace

V kvalifikaci o nic nejde, to se jede jen o čas. Ale v závodě to je prohraná jízda a vyřazení. A když jde o hodně a brnkaj vám nervy, jetí i mistr Evropy jako nic. Tak, a teď si ty světla spočítejte, vynásobte čtyřmi ( pro každou dráhu jednou a 2x pro diváky to aby z toho taky něco měli) a neříkejte, že to není jako o vánocích. A teď už umíme startovat. Jdem se mrknou, na čem se jede.

Auta/Motocykly

I když se to špatně přiznává, dragstery jsou převážně o autech. Motocyklů je méně, ale dodáváme tom šťávu. Tak tedy auta. Po dragstripu se prohánějí od téměř sériovek v Public race až po královskou třídu Top fuel. Převedeno do řečí koní to je od nějakých 150 až do 6000!! Public race – nebo po anglicku a poetičtěji Sportsman E.T.- je pro ty, co mají silnou káru už od výrobce a chtěj si to rozdat na pořádných závodech. Většinou si sebou přivezou širší a přilnavější pneu a jdou do toho. Není tam tolik koní, ale je jich spousta a jdou do boje srdcem. Spz je povinná. Čtvrtku drtěj za 12 a více sekund. To je také limit této skupiny. Když se ve vašem autíčku trochu povrtáte a dostanete do motoru poněkud více koní než fabrika, jdete do další skupiny Pro E.T. Tady se ještě pořád spaluje benzín. Ale většina už má samosvorný diferenciál a taky už maj rozdělovníky tlaku brzd a tak na ohřevu hrabou statečněji. Tahle parta je daná časy od 11. až do 9. sekund.

 

Super Pro E.T.

Super Pro E.T.V téhle partě už jezdí autíčka co maj pod kapotou až 2500 koní. Je to už pěkný mazec a tak se rozsah časů pohybuje mezi 8,99 až do 6,30!!! A teď to největší kouzlo. E.T.- to je zkratka pro Elapset Time. Princip spočívá v tom, že si sami určíte limitní čas, který nesmíte překonat. Ten si napíšete na auto dostatečně velkýma písmenama, aby ho mohli přečíst časoměřiči a napsat do počitadla. No a pak jezdíte a jezdíte a upravujete časy. Ten kdo má nejmenší rozdíl mezi zajetým a napsaným časem jde do pavouka na prvním místě, posední je logicky maník s největším rozdílem. V závodě , protože jedeme dragstery, stále platí, kdo je první v cíly – vyhrává. Ale startuje se s hendikepem. To znamená, že ten rychlejší dostane zelenou o rozdíl časů později. Ale má samozřejmě rychlejší auto a měl by toho pomalejšího dohnat v cíly. A tam nastávají ty pravý nerváky, stihnu to, nebo ne. Klouznou mi kola víc než v kvalifikaci apod. A tak si super zazávodí auta s rozdílným výkonem a oba soupeři mají hodně podobné šance. A je to legrace vidět ostřílené borce, jak si drbou hlavu a během 3 minut pětkrát na svém zadním skle přepisují svůj limitní čas. Na pomyslném stupínku výkonů jsme u další skupiny tří tříd, kde jsou karty rozdány zase jinak. Stále to ještě jsou káry s klasickou karoserií, většinou je země původu za oceánem. Motory jsou typické osmiválce s objemem až 11 579 ccm !!! Stále to ještě jede na benzín. Přední kola se zmenšují a zeštíhlují a zadní jsou už regulérní dragsterový válce. Úpravy aut nejsou nijak omezeny, protože tady jsou nastaveny limitní časy pro každou třídu. Super street – 10,90 ; Super Gas – 9,90; Super Comp – 8,90. Pořád platí, že kdo je první v cíly, vyhrává. Ale nesmí jet pod čas třídy. Jinak to projel. Řeknete si „ To přece není žádný závodění“. Fígl je v tom, mít jen tolik koní, kolik potřebuji. Když si koupím stroj s 2000 koňmi, budu mít stále problém s časem. Tak si jich tam naskládám 800 a vím, že to je tak akorát a můžu jet naplno. Potom bojuju s přilnavostí stripu, svojí reakcí na světla a jezdcem ve vedlejší dráze.

Competiton Eliminátor

Competiton EliminátorZačíná jít do tuhého, jsme u první dospělé skupiny zvané Competiton Eliminátor. Výkonově jsme u nějakých 1500 koní setkávají se tady už pravé dragstery a auty s trubkovým rámem a povrchovými panely připomínající normální limuzínu. Dragster je věc s rozvorem 8 metrů, vepředu to má kolečka jak od kočárku, zato zadní jsou široké skoro metr. Ale v klidu, jak se to rozjede, rázně se zúží a velmi naroste průměr. Poslední sezónu se nejvyrovnanější bitvy odehrávají v mé oblíbené skupině zvané Pro Modified. Siluetou se to vzdáleně podobá sériové předloze, od kombíku po třicátý léta. Pod tím však je trubkový rám, speciální nápravy a hlavně MOTOR. Standartně V8. Jsou dvě povolené konstrukční cesty, jak se dopracovat k obvyklých 2500 koní. Jezdit na benzín a přikrmovat ho mohutně rajčákem, čili NOS. Nebo použít pořádný kompresor a spalovat metylalkohol. Tohle je závodění jako řemen, dvaapůl tisíce koní jede za 6,3 vteřiny a cílem projedou rychlostí 320 kiláků. Ohřevy jsou nejmohutnější ze všech. Když piloty trochu vyblázní diváci, dopadne to jako v Mantorpu, kde Fredy Fagestrom hrabal v oblacích kouře 350 metrů. Pak dal zpátečku a couval minimálně stovkou bez jediného zaváhání! Lidi málem zbořili tribuny. A podobných magorů tam je 25. Co auto, to unikát. A už nám zbývají poslední 4 třídy,kde se už jede Mistrovství Evropy FIA.

Pro-stock

Pro–stock musí mít vzhled sérivého vozu, motor max. 8 litrů a palivo pouze vysokooktanový benzín ( tak 130 – 140 oktanů). Žádný turbo nebo kompresor a i tak to má 1400 koní při 9000 otáčkách!! Jedou za 6,8 a 330 km/h. To je pravá motorařina.

Top Methanol Fany Car

Top Methanol Fany Car Top Methanol Fany Car jedou pouze na metylalkohol. Kratší příhradový rám má v prostředku umístěny V8 s kompresorem. Objem 8,5 litru, výkon kolem 3500 koní a jezdec sedí za tímhle pekelným zařízením! Všechno překrývá jednodílná laminátová karosérie, ze které před kabinou koukají ohromné nasáváky kompresoru. Cílem letí těsně pod 400 kiláků. Kompresory jsou tak výkonné, že množství vzduch letícího nasávacími otvory namrzá!! A tak při couvání na startovní čáru po ohřevu musejí mechanici stříkal do vstupů vzduchu sprey proti namrzání. Po každá jízdě se motor musí rozebrat. V bloku zůstane jen klikovka. Vše zkontrolovat a něco preventivně povyměňovat a zase složit a hurá na další start. Vrcholem v autech jsou Top Methanol Dragster a Top Fuel.

Top Methanol Dragster a Top Fuel.

Úzké šasí z chrommolybdenu, rozvor těsně pod 7,2 metrů, vepředu řídí stroj kola o šíři jen 3“ vzadu to je válec 30“ široký. Motory těchhle draků jsou samozřejmě V8 s hliníkovým blokem. Co stáj, to jiný typ hlav od specialistu z USA. Objem 452 až 463 ic, po našem 7500 ccm, 3500 koní při 9500 otáčkách a to vše s klasickým rozvodem OHV! Převodovka je 3° vzduchem řazená. Celé tohle zařízení váží 980 kilo včetně metanolu a toho cvoka co to řídí. A ohřev se dělá na trojku. To aby to mělo pořádnou šťávu. Jo, a team P.Schoeferta spozoroval Brisk!! A oni opravu ty svíce jezdili a udělali s nimi rekord třídy. A já je dával do fichtla ( bez rekordu ).

Top Methanol Dragster a Top Fuel.TOP FUEL je největší hlína, co se pohybuje po drahách. Jen si to představte, rozvor 300 inch. – 7,62 metru, celková délka přes 10 metrů. Mohutný přítlačný křídla, za nimi něco jako kola z Babety. Vzadu gumový válce Goodyear, žádný diferák ani převodovka, jen vložený kolo zpátečky. A MOTOR je to, co z toho dělá kultovní věc. V8 s objemem 8200 ccm, vzduch tam láduje třílopatkový šroubový kompresor. Mechanické vstřikování paliva se dvěma pumpami, které do válců žene směs 92% nitrometanu a 8% metaholu. Tuhle explozivní směs si každý jezdec míchá osobně, stejně jako brzdící padáky si taky balí každý pilot vlastníma rukama. Výkon je dnes přes 6000 koní při 8000 otáčkách. Když se jízda povede a dráha drží , letí od krátkých kolen dvoumetrové plameny celých 400 metrů. Tady už není problém koně získat, ale přenést je na dráhu. Spojku pouští jezdec klasicky pedálem a v tom je právě to umění. Pustit ji jen tak rychle, aby v kombinaci s množstvím výkonu dávkovaným plynovým pedálem stačily pneumatiky udržet. Nezřídka se stává, že se na nějakých 300 metrech gumy utrhnou a Top Fuel bruslí a hrabe v rychlosti kolem 400 kiláků. Na jednu jízdu dlouhou 400 metrů to spotřebuje 60 litru nitrometanu, 16 litrů oleje a 16 svíček. To vše za 4,8 vteřiny při konečné rychlosti kolem 500 km/h ! Stovkou to jede za 0,65 s. a 100 mil/ h ( 160 km/h ) má za 0,84s ! To se musí vidět na vlastní voka. To snad přestávají platit fyzikální zákony!

 

Motocykly

Motocykly dragsteryNedílnou součástí této show jsou motocykly. V mistrovství Evropy se jedou 3. třídy. Pro-stock bike jsou stroje, kde motor musí vycházet ze sériového stroje. Objemy jsou kolem 1600 ccm. Musí se jet pouze na benzín, bez turba, plynu nebo kompresoru.I tak mají špičkové stroje, v drtivé většině Suzuki GSX, výkon kolem 340 koní. Roger Pettersson se už přehoupl přes magickou hranici 300 km/h v cíly. Taky je sedminásobný mistr Evropy. Jinak, je to nesmírně vyrovnaná klasa, rozdíl mezi prvním a posledním kvalifikovaným je 0,38 sekundy.

Super Twin Top Fuel

Super Twin Top Fuel jsou dvouválcové stroje jezdící na nitromethanol s výkonem kolem 600 koní a ¼ míle projedou za 6,5 s. a v cíly se řítí rychlostí kolem 340 km/h. Jsou dvě konstrukční cesty jak se dopracovat k úspěchu. Použít atmosférické sání a velký objem, tak asi 2700 ccm, nebo menší motor 1700 cm a kompresor. Šance jsou asi tak rovnocenné. Kompresory to je „ Charlie“ Karling a Per Bengsson, jeden jede véčko a druhý řadový motor a klasika to je především Ton Pels a Ronny Aasen. Větší naději do budoucna jsou asi kompresory, i přes větší složitost a náročnější údržbu. Ovšem, když se jim jízda povede, je to skvělí koncert pro dva ohromné válce. Ten jejich tvrdý nitrometanový zvuk, to dvojité „ pa, pa, pa, pa“ při kterým duní tribuny a vám se klepou do rytmu všechny orgány, to je božský song. Tyhle drobečci jedou postupove planetové převodovky. Jediná vyjímka je Švéd Stefan Junerud se svojím Svrexem, ten jede bez převodovky!! Tenhle 90° dvouvál má tolik kruťáku, že ho žene přes spojku rovnou na ohromný zadní kolo.

Top Fuel bike

Top Fuel bikeMotocyklovým Olympem jsou Top Fuel bike. Tady kralují čtyřvály. Plnotučné Competitiony ( starší a také používaný název ) mají motory do 1700 ccm, ale hlavy jsou otočené sáním dopředu, aby se tam pohodlně vešel ohromný šroubový kompresor s mechanickým vstřikovacím zařízením. A dozadu pak vedou výfuky efektně vyvedené za jezdcovo pozadí. Z nich při plně nastaveném vstřikování letí metrové plameny. Inu těch 1000 ohnivých koní se umí efektně projevit. Převodovky jsou většinou 3° planetové. Po ohřevu ( dělá se na trojku) musí jezdce natlačit zpět mechanik. A těch 20 – 30 metrů má sakra co tlačit. Zadní guma je tak široká, že jezdec před startem nechává nohy na stupačkách a stroj se ani nepohne. Zato v cíly se při povedené jízdě pohybuje docela svižně, asi tak 360 kiláků. Podobná, v Anglii velmi populární, třída je Funny Bike. Tady se ovšem musí spalovat benzín. A tak se motorům často pomáhá turbem nebo NOS. Tyhle čtyřválce pak mají stádo 600. koní. Taky slušný mazec. Protože se v této kategorii ME nejede, často se jezdci přihlašují do Top Fuel bike a vesele čeří nitrometanovou vodu. Svůj vlastní seriál jedou také dvouválce na benzín, zvané Super Twin Top Gas.

Ty už jsme viděli i u nás a moc se nám to všem líbilo. SSB jsou čtyřvalce ze serie, kde hlavní limit je benzín a především sériové pneumatiky a absence opěrných koleček. Zato se do toho mohutně fouká rajčák a těch 300 koní je poctivý. Časy na hranici 8,5 zasluhují uznání. Tahle třída se jede i v Českym mistráku a je hodně perspektivní.

Držky, neboli kreše

Držky, neboli kreše Ač se to nezdá, jsme velmi bezpečná disciplína. Buď máte velkou šanci sebou plácnout hned na startu, to když neubalancujute stroj, a zadní kolo prohrábne do boku. Tam není žádný velký fofr, tak do 100 kh/h. A nebo v cíly při plným fofru, ale tam jsou hned záchranáři a je to. Ve Švedsku projel cílem Jon Leret na Top Fuel bike cílem poctivě změřených 357 km/h. Zavřel plyn a jak si přechmatával na brzdu, vítr mu strhnul ruku z řidítka a on z toho vystoupil. Motorka na hadry, on zmačkanej jak Rudý právo, ale po třech dnech ho vypustili ze špitálu. Ian King loni v Gardermoen hořel při skoro stejný rychlosti dobrých 300 metrů. Kombinéza to zachránila. Hořet za jízdy to já také umím velmi efektně, v Maďarsku jsem zanechal velký dojem. Ovšem, nejefektnější tlami dělaj Top Fuel. No maj na to koně, a ty motory se rozkládají celkem pravidelně. A když vyletí z tratě ve 450, lítaj nepotřebný díly hodně daleko. Auta bývají roztrhaný na metr a půl dlouhý kusy. Jezdce kreje klec z pořádných trubek. I lokty si přivazují k bortu, to aby se jim nedostali ruce ven a nezlámali si je. Tak po hoďce je pustí po kontrole ze špitálu a za bouřlivého aplausu se objeví na startu. Sice trochu zmuchlaný, ale v pohodě. O autech se to už říct nedá. Za ta léta, co jezdím ME jsem těch šrotů viděl hromadu, ale pilotů se, až na pár boulí , nic vážného nestalo.

Prijďte se podívat

Co říci na závěr, přijďte se někdy podívat sami, to je nejlepší. Kdysi se novináři ptali legendárního US pilota Dona Vesca, jaký mají závody dragsterů význam pro praxi. Dlouho mlčel, pak prohlásil: „ pro normální život asi žádný“, chvíli ještě přemýšlel, pak se rozzářil a dodal „ Asi snad to je dobrý pro metalurgii, protože nikde jinde nemá materiál takovou příležitost se rozletět na miliony kousků, jak o v dragsterovým motoru“. To můžu letos jen potvrdit!!

Váš Michal Ponca.