Svět se posunul o jeden rok a dragstery se vydali do nové sezóny. Z Čech vyrazili do boje za body z tohoto cirkusu dva teamy, Ponca drag racing team a KDF racing team. Karty byli rozdány a my museli navštívit 2x Santa Pod ( GB ), Alastaro ( FIN ), Mantorp Park ( S ), a po roční přestávce Gardermoen ( N ). Role jsou rozdány, stroje nabroušeny a krotitel dravé zvěře v podobě startmaršála Iana Marschala už práská bičem Mistrovství Evropy se v motocyklových kategoriích jede ve 3. třídách.
Rozdělení je podle paliva a počtu válců. Podle výkonu jsou první Pro-stock bike. Ty musí spalovat pouze benzín, libovolného oktanového čísla. „ Dopovat“ mohou pouze dvoutakty, může se do nich pouštět rajčák, čili NOS. Výkonově se pohybují kolem 320 koní a časy na hranici 7 sekund. Je to moje srdeční třída, začínal jsem zde svou evropskou dráhu a je tady hodně dobrá parta. Následující dvě třídy už mohou papat nitrometan, mít kompresor a podobný udělátka. Super Twin Top Fuel, jak název napovídá, mají pouze dva válce. Ale zato to jsou hrnce úctyhodných rozměrů, jeden až 1,4 litru. A to mají dva. Koňů je tam až 800 a časy jsou na hraně 6,5 s.Královská třída se jmenuje Top Fuel Bike, může mít až 4 válce, 1700 ccm objemu a přeplňování vším, co přijde stavitelům pod ruku. S nitometanem se udává přes 1000 koníků a do cíle ty strojky dorazí za 5,9 sekund a kvaltem 350 kiláků za hoďku. To už je pořádný fofr. No a tady bojujeme také my, z Čech.
První dějství evropského cirkusu se koná na kanálem, ve staré dobré Anglii. 70 mil severně nad Londýnem je pozůstatek letiště z druhý světový a na něm nejznámější britská dragsterová dráha v Santa Pod. cestou tam musí našinec překonat mnoho protivenství. Počínaje přecpanýma německýma dálnicemi, kanálem plným vody až po levostranný provozem v Albionu. Ale to všechno zato stojí. Nejúžasnější závody se totiž konají právě tam. Dokonalá dráha, plné depo a úžasná divácká kulisa 30000. skvělých fanoušků.
Je pátek odpoledne, když vjíždíme do depa. Každý team má již vyhrazený a reservovaný plac v depu. Budujeme svůj plátěný domov a zdravíme se s sousedy- spolubojovníky. Po vyřízení papírových formalit přichází technický komisař a dělá nám ve stanu tech prohlídku. Oba s Ottou máme pro Angličany nové stroje a proto je proklepávají obzvlášť důkladně. Ale korektně. Musím udělat pár drobných úprav, ale jsme přijati do závodu. Moc se jim líbí můj design Žraloka a jeho aerodynamické tvary. Dragstera s upřímným pohledem mám opravdu jen já. Vedle nás je Nizozemský team, jedou Suzuku s kompresorem. Na kapotě měli něco, co nám připadalo jako stylizovaná mrkev. No jasně, holanďani, to je sponzoruje nějaké zahradnictví. Pomalu se seznamujem a posílám Martinu se zeptat jak je to s tou mrkví. Po dotazu v angličtině chvíli na sebe nevěřícně koukají a propadají v hurónský smích. „Jaká mrkev, důležitý jsou ty listy!!!“ odpovídají ještě zalomený v pase. Koukáme tady pozorně a fakt ty listy k mrkvi nepasujou . No jasně, mařena! Jsme to ale hloupí kapříci! Ledy jsou prolomeny, jsme kámoši a slivovice to jen stvrzuje. Pro nás od té doby jsou prostě „ Karotka Team“. Oni tomu sice přesně nerozumí, ale smysl chápou. Řechtáme se spolu všichni.
Je sobota ráno a my se scházíme na předstartovním prostoru. Na první jízdu dostávám jako soupeře Tima Blackmoora s novou Kawou s kompresorem. Máme před sebou tři dny jízd, tak napoprvé pojedu raději bez rajčáku, abych se ujistil, že vše funguje normálně. Především je potřeba nastavit spojku, protože dráhy a Čechách rozhodně nelepí tak jako tady. Jdeme na věc. Ohřát gumu, popojet na pokyn startmaršála na 1. fotobuňku a zapomenout na nervozitu z prvního mezinárodního startu na novém stroji. Oražová, zelená a letíme v před. Trochu jsem se rozhodil na startu a musím korigovat směr. Cílová brána a je to za mnou. Zabočujeme mimo dráhu vypínáme motory a konečně mohu vydechnout.Čas nic extra, ale bez plynu se to dalo čekat. Systémy fungovali a další jízdu to pustíme naplno. Odpoledne jedem na další jízdu, je krásně slunečno. Za startovní čáry mě zastavuje startmaršál. Prasklá olejová záslepka mi nedovoluje pokračovat. Otovi se podařil dobrý start a s časem 8,5 s.je spokojen. Odjíždíme do depa každý jinou stranou. Zjišťji, že nemám náhradní záslepku. Pomáhají sousedé do „Karotka teamu“ a půjčují mi z náhradního motoru vypoušťák na olej, má schodný závit. Jsme připraveni do dalších bojů. Ale osud zasáhle a nám nebylo souzeno si časy vylepšit. V noci přišla studená fronta, brutálně se ochladili a jak praví klasik „ chcalo a chcalo“. Jak na chvíli přestala padat voda, pořadatelé se snažili vysušit a připravit dráhu. Jak to měli hotové, přišel další přival vod a vichrů a bylo vymalováno. Celou neděli bojujeme s vodou a vichrem, abychom udrželi stan na svém místě. Ve spuštěném stanu bylo „teplo“ + 4°C, venku jsme neměřily. Tam byla hnusná mokrá kosa. V pondělí to po obědě pořadatelé vzdávají a končí oficiálně závody. Pořadí se dělá pouze ze prvních dvou kvalifikačních jízd. Na druhý podnik jedem do Švédského Mantorp Parku. Po protestech místních závodníků byl podnik zrušen, potom na poslední chvíli povolen, ale pouze na 200 metrů. Prý je krátká brzdná dráha. Jezdí se to tam leta a pokud měl někdo potíže s bržděním, projel je trochu v kačírku. Co v tom je za politiku, nevím, jen to jako jezdce mrzí. Je nás tady o trochu méně a kratší dráha by měla být pro naše výkonem poněkud chudší stroje výhoda. Na první části trati máme díky nižší váze slušnou akceleraci. Hýříme optimismem a slivovicí, naším vývozním artiklem, který nám všichni závidí až do vystřízlivění. Po přejímkách se v pátek dopoledne hrneme na start. Je nás v třídě 13 kusů a žádný ořezávátka. První kvalifikace je vždy sázka do loterie a i favorité mají na startu potíže. Musí se nastavit průběh výkonu a prokluz spojky přesně na adhezi dráhy. A ještě musíte počítat s tím, že se zvyšujícím se počtem odjetých strojů bude dráha držet víc a víc. Docela slušná alchymie. Máme oba s Ottou moc tvrdé spojky a málem udusíme motory na startu, ale pak se přeci jen krouťák probere a na poslední chvíli se stroje rozeřvou a vezou nás do cíle. V depu je jasná procedůra – změkčit spojku a hurá do druhé kvalifikace. Dolaďování nastavení je zdlouhavý proces, ale pozvolna se lepšíme. V sobotu jdem na další kvalifikační pokusy, 3. jízdu jsem měl suprový start, na 60 ft. byl skvělý mezičas, ale nezředil jsem na prví pokus trojku a bylo poradosti. Otovi se povedla jízda a vypadalo to nadějně. Oba jsem byl rozhodnutí na poslední večerní kvalifikaci se ještě polepšit. S tím, jak ze zvyšoval počet odjetých jízd, tvrdla i dráha. Večer měla tak vysokou adhezi, že jsme na startu nezazářili, a byli jsme rádi, že jsme dojeli do cíle. V Pro-stockách tři kluci udusili motory hned na startu a museli odtlačit ze start lajny. Nicméně jsme měli radost, Ota se dostal do nedělního závodu a to je velký úspěch. V první závodní jízdě nafasoval do dvojice nejrychlejšího z kvalifikace, Rikarda Gusstvssona na 2. nejrychlejším Funy bikovi planety. Výkonově je souboj předem rozhodnut, ale jede se až do cílové fotobuňky a těch 200 metrů může být někdy hodně dlouhých. Zázrak se nekonal a Rikard potvrdil roli favorita. Prohrát s druhým mužem celkového pořadí je čestné.
Bylo zvláštní, jak absolutně rovná dráha přitahovala v pravém pruhu některé jedince ve krajovým svodidlům. Takový Ulf Nylen s žlutým Super Twinem by mohl vyprávět. Dvě jízdy a 2 x kontakt se svodidlem. Okamžitě po startu si to namířil na svodidla a sveřepě držel kurs až do nárazu. Poprvé to odneslo jen kolena předního válce. Stroj se odrazil, borec to balancoval a dobublal do cíle. Další jízdy byla jako přes kopírák: start, kurs svodidlo, oblak jisker, balanc a bum, bum bum, přes cílovou lajnu. Tentokrát to bylo intenzivnější a pochroumal si i kotník. Na jízdy se už raději rozumě vyprdnul. S osudem nic nenaděláš. To Peter Anderson je jiná klasa. Začátek jízdy měl stejný průběh. Start, změna kurzu, koukáme na něj a čekáme kdy s tím něco udělá. Ale Peter je geroj a drží plnej až do svodidlového konce. Oblak jisker odletí od místa střetu, drak jede po boku a Peter po zadku dál. Tak to bylo vidět od startu. My s Tomem stojíme u trati za cílem a řešíme nastavovací potíže, když koutkem oka vidím, jak po boku klouže v oblaku jisker okolo dragstrový motocykl. Hrklo ve mně a hledám pohledem pilota. Ten se válí po trati jako prase po prví ráně. Naštěstí se zvedá sám a ukazuje letící sanitce, že je OK. Silniční lišej se nepočítá. Všichni si oddychneme, nevypadalo to vůbec hezky. Ale pánbůh, nás blázny, má rád.
Závody to byli úžasný a počasí se omlouvalo za Anglii. V autech bylo na startu seřazenejch 10 Top Rudlových vozejčů, každej s výkonem 5500 – 7000 koní. A časy byli excelentní, brit Andy Carter zajel 2x 4,73 s a další jízdu 4,81 s. při rychlosti 502 km/h.!!!!!!! zdatně mu sekundoval domácí Mike Kagered kterej dal 4,83 a 480 kiláků. Ale ani tak skvělý výkony nevedou k vítěznému cíly a Andy nenastoupil do semifinále, páč se mu poněkud rozložil motůrek. Z ceněného vítězství se nakonec radoval holanďan Lex Joon časem 4,95 s. nad norským pořízkem Thomasem Nataanem. ¾ jezců jelo pod 5sekund, to se fakt nevidí často. Úžasný bitvy byli taky v nádherné třídě Pro – Mod. Auta ještě vypadaj jako auta, jen to má 2500 koní a jsou hodně spolehlivý. O vavříny se rvalo neuvěřitelnejch 27 bouráků. Po těžkých bojích v 16-kovém pavouku si zlatý věnec odnesl Andy Robinson s Studebakerem Commanderem o 0,03 s. a 0,79 míle před Michaelem Gullqistem na Chevi Bel Air – 57. to byli nervy. Vítězné hodnoty – 6,21s. a 360 km/hod. Videc festival je bohužel za náma a nás ještě čeká Norsko a poslední Santa Pod, to zase v dalším čísle tohoto skvělého magazínu. S pozdravem – jaro se blíží – váš Michal Ponca Na druhou půli Evropského šampionátu jsme si dojeli do Norského Gardermoen. Pořádající klub je malý a tak depo a zázemí tomu odpovídá. Také se všem omlouvají a vysvětlují, že pro ně je hlavní dráha a závod a proto máme skousnout tu trochu nepohodlí. Kvůli kvalitě dráhy sem také i přes ty nepříjemnost všichni jezdí. Gardermoen je původně Německé vojenské letiště, z kterého za druhé války vzlétala Luftwafe k útokům na spojenecké konvoje do Murmanska. Dnes je to ultramoderní mezinárodní letiště, taková Norská Ruzyně. Zdelší klub obhospodařuje kus bývalé startovací dráhy, původní beton je překryt novým asfaltem a už se jezdí. Je to nejrychlejší dragstrip v celé Evropě.
Všechny teamy sem jezdí tu dálku právě pro možnost zajet si osobák. Letos poprvé po letech se zde jeli jako Mistrovství Evropy pouze motocykly. Nevím, jestli to je krátkou brzdnou drahou, pouhých 890 metrů, kde velké auta hází padáky ještě před průjezdem cílem, nebo jinými „ politickými“ tlaky. Tak byla sice chudší startovní listina, ale zato jsme se celkem pohodlně vešli do depa. Dráhu a depo na jedné straně sousedí s krásným lesem, kam si chodíte na maliny a houby a na druhé straně sledujete cvrkot na drahách letiště a velký éra vám prolétají těsně nad hlavou. Mezi tím jsme si my, 3 České teamy postavili své ležení a bojovali o body do celkového hodnocení. Po všech administrativních úkonech jsme bez problémů v závodě a tak si jdu kouknout na dráhu. Loni dostala nový povrch a trochu klouzala, časy se jezdili o něco horší. Letos po prvních startech vypadá dobře, dráha si sedla a starty jsou zase jako z praku. Je nás v Top fuel bikech přihlášených 12 borců. To bude velká řežba. Tradičně silné jsou Super twiny, také s 12- zástupci. A úplně nejsilněji jsou zastoupeny Pro- stocky, těch je hejno o třinácti hlavách. Po prvních kvalifikacích si dolaďujeme spojky a nastavení na lepivý gragstrip.máme kliku na počasí, je typické slunečné severské, s nízkými mraky. Naše časy se zlepšují a s tím i nálada v teamech. Ale pak přichází poslední pátá kvalifikace. Start mám super, tetelím se v přilbě blahem, plyn NOS natupuje mohutným zátahém a mě se začínají zdát sny o kvalifikaci. Ovšem, ojnice mají jiný názor. Jedeme náhradní motor, namáhání dílů velkým, Pro-Mod plynem je enormní. Po 100 metrech cítím, že se něco děje nekalého. Ale statečně držím plnej, dokud necítím pohromu. Cílem prolétnu ještě s motorem v chodu ale za cílovkou hned utichá. Utěšuji se, že to nebude nic velkého, po zastavení nevidím žádný olej po strojem. Zvedám kapotu a už vím, že je vše v háji. Takovou díru jsem ještě v motoru nikdy nevyrobil. Olej jsem nemohl vidět, protože jsem ho nechal cestou všechen na trati. Do depa mě veze odtahovka a všichni co maj ruce, se ženou čistit trať. Jsem první Čech, co zastavil závod ME na celou hodinu! Některé prvenství bych si raději odpustil. Večer se zhoršuje počasí a díky mému šrotovacímu vystoupení se program posunul do pozdních hodin. Ota Knebl se pohybuje také na hranici kvalifikace a poslední jízdou chce vše rozhodnout. Má již ohřáto a najíždí na fotobuňky. V tom padají první nesmělé kapky a start je přerušen. Čekáme, co s toho bude, kape jen sem tam, ale trať musí být perfektně suchá. Po několika minutách je po kapání a pořadatelé se radí, co dál. Startmaršál se ptá Oty, zda je schopen zopakovat startovací proces. Jde se na to. Start je dobrý, ale čas nic moc. V depu Ota říká, že vzadu trať ještě nebyla ready a klouzalo to. Tak nakonec je z nás na tom nejlépe Ondra Klimciw na Kawě v kategorii Super Pro Street.
Před nedělními finálovými jízdami se koná na startovním prostoru smuteční vzpomínka s minutou ticha za Sveina „ Gotten“ Gottenberga. Jezdil špičkově Super Twiny Top Fuel, a v roce 2006 se na předváděčce na regionálních závodech v Dánsku zabil. Celý tento závod se jel jako jeho memoriál a všichni jezdci a teamy mu přišli vzdát čest. Byl to fajn chlapík a správnej řezan.
Život jde neúprosně dál a eliminační jízdy jdou jako po másle. Ota má ještě šanci, je na pozici 1. náhradníka a nastupuje mezi jezdce doprostřed. Pokud by se někomu něco zlámalo na stroji, náhradník okamžitě startuje a nastupuje na jeho místo. Ale zázrak se nekoná a všichni odjíždějí. Ještě se musím zmínit o severské specialitě, a to závody sněžných skůtrů. Pásy jsou speciální, hladké s velkým gripem místo předních lyží se namontují kolečka z in line bruslí. Ostré dvoutaktní tříválce s NOS dělají divy. A tak časy 8,9 s. a rychlost v cíli 230 km/h jsou na tak těžké mrchy úžasný. Program doplňovali i Top Fuel auta, a oba jeli jako by to byl ostrý závod a nikoliv předváděčka. Takovej Tomas Nataas to tam poslal bez sentimentu naplno a výsledek byl skvělý – 5,05 s. a 490 km/h. druhej borec, Siw Nystad zaostal jen o 0,1 s.!! exhibici ještě doplňovali 4!!! Nitro Fanny Car a jednu z těch bestií pilotoval opět náš známí pořízek, Thomas Nataas! Ten si to tedy fakt užil a my s ním. Celý závody byla skvělá podívaná a nebýt tý óóóbr díry v motoru, byl by to skvělej zážitek. Mažem domů poskládat další agregát a pak fofrem do Santa Pod.
Poslední zářiová Anglie jsou vždy nejlepší závody sezóny a letos tomu nebyl jinak. Na rozdíl od jara nás přivítalo slušné počasí. Depo narvané k prasknutí. Jak diváky, tak účinkujícími. O tom jak je to prestižní závod vypovídá i to, že nás ve třídě bylo na startu 21 kousků. To jsem ještě nezažil. Je to úžasné, ale vzhledem k rozdílu výkonů, které se pohybují kolem 1000 koní, se nám snižují šance kvalifikovat se do závodu. Tam totiž může pouze 8 nejrychlejších z kvalifikace. Tady má každý start velkou cenu. Obvyklé řady Top Fuel biků doplňují borci z Anglického , bohatě obsazeného, mistráku Fanny Biků. A ti si vezou v motoru kolem 600 koní. Tak proti nim se našimi 300 vraníky se bojuje velmi těžko. Oba jsme odevzdali všechno, co jsme v motorech měli, časy jsme zajížděli slušné, ale na kvalifikaci to nedalo. Ve finéle se potkali Ian King s Luigi Ferettiovic. Oba měli šanci na titul. Zkušenost a klidnější nervy na startu pomohli Ianovi, v raekci na startu byl o 0,2 sekundy rychlejší než Luigi a přesně ty dvě prožluklé desetinky mu v cíli chyběli. A tím pádem přišel o 10 bodů za vítězství v jízdě a to ho stálo i titul. King se stal opět po malé přestávce zase kingem.
V Pro- stockách se do finále propracovali místní Martin Bishop a seveřan Tom Tinndahn. Suzuki proti Buellu. Tom se svým špičkovým železem byl překvapením sezóny a ani v poslední jízdě neponechal nic náhodě. Ač jsem Martinovi držel palce i kuří oka, rozdíl 0,4 s. je neoddiskutovatelný a vítězství i titul putují letos do skandinávie. Zaslouženě. Ve velkých dvoulampách STTF si to rozdávli německy mluvící jezdci, Lorenz Staube a Gunter Sohn. Guntera známe i z startů u nás v Hoškovicích. Švýcar Lorenc nezaváhal ani okamih a s přehledem vyhrál jak anglii tak i celkový titul. Nedělní finálové jízdy jsem fotil netradičně z diváckého valu u cílových fotobuněk. Speciálně jsem chtěl nafotit padáky velkých aut, jak se nafukují. Chytit do teleobjektivu tyhle potvory v rychlosti kolem 500 kiláků je docela dobrodružství. A teprve doma u obrazovky počítače vidíte, co se nedá okem postřehnout v reálu. Jaký patvary pneumatiky při ubrání plynu, to je neuvěřitelný. A jak jsou rámy Top Fuelových aut prohnutý do luku. Jen vystřelit! V jakých bizardních náklonech letí k cíli nitometanové dvouválcové motocykli. Někdy byli viděti i vykulený kukadla pilotů, proucích se všemi silami s fyzikálními zákony, aby dovedli stroje cílovou páskou po kolech a nikoliv po hubě. Tisícikoňové motocykli Top fuel mi předvedli, že se dá jet celých ¼ míle po kolečkách. A vlivem odstředivé síly zadní kola výrazně zvětší obvod a tím se předek stroje dostane zhruba půl metru do vzduchu. A to v rychlosti kolem 350 kiláků. Ti borci musej mít plechový trenky! Jó, bejt reportér je někdy užitečný, aby si člověk uvědomil souvislosti a zachoval pokoru před řemeslem. V podstatě závody proběhli velm i v klidu, pár hořících nitrometanových motorů patří ke koloritu dragstrových závodů. Největší vzruší předvedli Švícaři v Pro-mod autech, kde učili po akceleračním smyku Zlatého nugeta jezdit po dvou kolech. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby to nebyli kola boční. A než se to stačilo nebohé autíčko naučit, připletla se ji do cesty boční zeď. Držka to byla řádná, jak pilotovi, tak i autíčku to pořádně načechralo peříčka. Borce přivezli po pár hodinách ze špitálu naštěstí jen s pár naraženinama, káru budou léčit celou zimu. Z toho je vidět, jak jsme bezpečný sport.Všechny příznivce spálené pryže, vůně nitáku a podobných laskomin zdraví Michal PoncaJen pro úplnost, Ota Knebl skončil celkově na krásném 9. místě, mě to z těma explozema dalo na ještě slušný 14. flek. Letos do toho jdem znova, tož sa uvidí, do roka a do dne, dragstrový Lomikare!!! A to už je vážně všecko.
