Nitromethanový Santa Klaus text a překlad: Kačka Liškováfoto: Michal Ponca Vítěze závodu seriálu ME Viedec Festival ve švédském Mantorpu (30.7. – 1.8.2004) Anderse „Charley“ Karlinga, ve třídě Top Fuel Bike jsme požádali o rozhovor v Gardenmoenu (Norsko), který se stal ve dnech 6. – 8.8.2004 dějištěm dalšího boje na cestě k titulu Mistra Evropy. Jak se Vám dnes jelo? Jste spokojený se svým výkonem?Ano, jsem. První jízda byla trochu dramatická, ihned po startu prasknul řemen, asi se do něj dostal kamínek. Ale ve druhé mi naměřili čas 6,74 sec a rychlost v cíli 315 km/h a jsem první kvalifikovaný do nedělního pavouka . Bohužel, díky vysokým teplotám je ve vzduchu málo kyslíku a motor nemůže podat nejlepší výkon. je tedy nutné ještě motor na tyto podmínky nastavit. Jak dlouho už závodíte?V Top Fuel Bike od r. 1989, od té doby jsem byl čtyřikrát mistrem Evropy. Předtím jsme začali s Nitro H-D, jezdil jsem ve třídě Street Bike. Víte, v té době jsem stavěl choppery a líbilo se mi vidět je jezdit a začal jsem se tomuto sportu věnovat i aktivně jako jezdec a zároveň jsem stavěl závodní motory pro další závodníky. Na H-D už vlastně jezdím 30 let. Co je nejtěžší na začátcích?Samozřejmě peníze. A znalosti. Nemůžete začít v nejvyšší třídě, protože vám chybějí znalosti, které můžete získat jen na cestě od nejnižší třídy do nejvyšší. Závodění je skutečně dlouhá cesta. Dalším plusem je vlastní dílna, já jsem začínal u chopperů a závodních motorů. Kdo vám pomáhá se stavěním motocyklu?Dcera Viktoria (27), která se u dragsterů pohybuje od svých 12 let a vystudovala školu s technickým zaměřením. Naše role se vyměnily – ona teď učí mě, třeba jak vytvořit design na počítači. My jsme takový rodinný team. Carina, má přítelkyně, pracuje pro SVEMO – Švédkou motocyklovou federaci jako závodní a sportovní komisař “Clerk of the Course – Sporting Steward, Christian (dceřin přítel) je zase velice schopný mechanik s dlouhou zkušeností z Top Fuel závodů. Jarmo Pulkkinen, můj starý kamarách z L.A. přináší do teamu mnoho cenného ze světa závodů. Alexandr – můj synovec – se stará o webové stránky a náš přítel Stefan Boman o tisk a média. Celá rodina je tedy zapálená do motocyklů…Ano. Většinu času trávíme přemýšlením a diskutováním o tom, co a jak zlepšit – motor, rám, kapoty, znáte to. Počasí ve Švédsku dragsterům přeje. Máme dlouhé zimy a dost času, abychom vše připravili. A během krátkého léta to vyzkoušíme a někdy rozbijeme a zase přichází dlouhá zima a … Je někdy chvilka bez dragsterů?24. a 25. prosinec. Jaká byla vaše nejlepší sezóna?2002 – kdy jsem vyhrál oba švédské národní šampionáty i Mistrovství Evropy. Ve všech závodech jsem postupoval do vyřazovacích jízd jako první kvalifikovaný. Jaká byla nejhorší?1998 – kdy nám bouchnul nově postavený motor.Museli jsme ho rychle opravit a celou sezónu vychytávat vznikající potíže dané novou konstrukcí. Závodili jsme v národním i evropském seriálu a nasbírali jsme jenom 11 bodů. Svou vinu neslo i špatné počasí a mnoho technických problémů s novým motocyklem. Měl jste někdy skutečně vážnou havárii?Zaplať bůh ne. Obrousil jsem na motocyklu snad všechno výfuky, rám… Ale nic skutečně vážného. Jaká je vaše neoblíbenější trať?Las Vegas v Nevadě, USA. Závodili jsme tam v loňském roce, kdy jsme absolvovali 3 měsíční turné s motocyklem po Americe. Trochu jsme závodily, trochu obchodně pomáhali sponzorovi a trochu jsme tu cestu brali jako dovolenou. Co si po tím máme představit?Co se týče závodů – v Top Fuel Bike startovalo 30 jezdců. Kvalifikoval jsem se z 5. nebo 6. místa, teď nevím přesně. V Americe jede asi 20 závodů za sezónu, což je mnohem víc než u nás, v podstatě každý víkend někde. Téměř všichni Američané v Harley Top Fuel upřednostňují motory s velkým obsahem, až do 200 cu.in (3200ccm) před přeplňovanými motory jako je můj, jejichž příprava na závody je mnohem náročnější. Pomoc sponzorovi – spolupracujeme se švédskou firmou vyrábějící speciální ocel na výrobu forem UDDEHOLD. Jejího loga si můžete všimnout i na motocyklu, je totiž také naším hlavním sponzorem. Tato firma má tradici od r. 1668 a dodává ocel mnoha významným výrobcům. Nyní se snažíme prorazit na trh s ocelí pro závodní využití. Zúčastnili jsme se technické výstavy v Indiannapolis a udělali několik exhibičních jízd. A ta dovolená – 100 let Harley Davidson jsme si nemohli nechat ujít a zkombinovali jsme návštěvu v Milwaukee s týdenním tréninkem v továrně H-D. A co ostatní tratě v ME?Mantorp je dost hrbolatý. Ale tady v Gardenmoen je to dobré, trať je hladká a dobře připravená. Nevadí vám poměrně krátká brzdná dráha gardenmoenské tratě, zvlášť když jedete rychlostí přes 300 Km/h proti lesu?Musíte hodně brzdit. Stalo se mi, že jsem po intenzivním brždění zastavil, sundal si přilbu a brzdové kotouče byly stále ještě červené. Rychlost naměřená v cíli byla 356 km/h. To byl rok 2002. Všiml jsem si, že se při některých startech zadní pneumatika poměrně hodně rozkmitá, dá se to nějak ovlivnit? Dá, hladšímu startu nejčastěji pomůže jemnější spojka nebo delší převodový poměr jedničky. Koho z českých jezdců znáte?Hutly a jejich stroje, které jsou skutečně neuvěřitelné. A Michala Poncu. Co vás napadne, když se řekne Česká republika?Moji v životě jedinou pokutu za rychlou jízdu. Bylo to v 1988, kdy Harley-Davidson Club Praha slavil 60 let, ze Švédska nás přijelo 15 motocyklů. Naše cesta pokračovala do Německa. Za Prahou směrem na Plzeň nás odlapila policie a požadovali pokutu. Neměli jsme žádné české peníze, ale nebylo možné platit jinou měnou. Zamířil jsem do Plzně do směnárny. Byla neděle a všude zavřeno. Jen v centru Plzně v hotelu měla být otevřená směnárna. Marný byl můj boj se zamčenými vstupními dveřmi. Dva kolemjdoucí mladíci mě správně odhadli a „many exčenč“ vyřešilo mou situaci. Jel jsem těch 100 km zpět, pokutu zaplatil, tenkrát to dělalo 60 švédských korun na motocykl (asi 210,- Kč) a nabyl cenné zkušenosti. Na Rozvadově jsem se slovy „many exčenč“, jak mě to naučili oni mladíci, zhodnotil zbytek českých korun a výdělek pokryl náklady na pokutu. Dobrý ne? Jak dopadla sezóna na finálových závodech ME v Santa Pod (3. – 5. září 2004)? Vaše jízda vypadala dramaticky, co se přihodilo?V letošním roce jsme v evropském šampionátu skončili na druhém místě. Měli jsme žhavou šanci vyhrát, ale v poslední kvalifikační jízda se opravdu nepovedla. Po průjezdu cílem s časem 6,54 a v rychlosti 201mph(, pozn.323,409km/h) jsem cítil jak motocykl táhne doprava k betonové zdi. Vypnul jsem motor a snažil se vyvažováním motocykl srovnat, ale přední kolo šlo do smyku, jak se přidřela brzda. Opřel jsem se o betonové zábrany a 100 metrů jsem brousil stroj a pravou nohu o beton, ale z motorky jsem nespadl, ustál jsem to a zastavil. Naštěstí jsem si odnesl jen malé popáleniny na noze, pár vnitřních krvácení v chodidle a zlomeninu kotníku. První týdny jsem chodil o berlích, ale teď už to jde i bez nich, i když ztuha. Motocykl nedopadl nejhůř – spoiler, víko ventilů, přívod paliva, přední kolo a rám potřebují opravu. Jeden z ohnutých výfuků poškodil rám. To jsou v podstatě na ten fofr, ve kterém se to stalo, jen drobnosti. Organizátoři volají jezdce do přípravného prostoru. „Charley“ šahá po kombinéze a my se musíme rozloučit s velice sympatickým a milým několikanásobným mistrem Evropy ve dragsterové třídě Super Twin Top Fuel, Během rozhovoru na nás zpod kudrnatých vlasů a skrz brýle mžoural dobráckýma očima. Stačilo jen, aby jeho vlasy byly bílé a stěží bychom uvěřili, že jsme nezpovídali Santa Klause. Anders „Charley“ Karling Top Fuel Bike Dragster
Technická data:
Chassis: Karling/Merlid
Kapoty: Holmberg/Karling
Váha: 345 Kg bez řidiče
Motor: přeplňovaný Karling/Uddeholm/Harley 45° V2 vyrobil Charley Karling
Výkon: 800 koní
Palivo: Nitromethan
Obsah: 113cu.in/1850 ccm
Převodovka: Bentec, dvourychlostní
Spojka: Bentech „BIG“ 4-disková
Přední vidlice: Ohlins
Brzdy: ISR
Pneumatiky: Mickey Thompson
Spotřeba: 0,8 l/sec.
Zrychlení: 0 – 60 MPH 0,95 sec 0 – 120 MPH 2,50 sec 0 – 200 MPH 5,00 sec 0 – 22O MPH 6,36 sec
